Obsahové látky léčivých rostlin.

 

Účinné látky rostlin.

   Jsou zastoupeny v nejrozmanitějších částech těla léčivých rostlin. U jednoho a téhož druhu může jejich obsah kolísat vlivem různých faktorů, zejména vegetačního období, zeměpisné polohy, způsobu sušení, podmínek skladování apod. Rozdílný obsah také vykazují divoce rostoucí a pěstované, popřípadě šlechtěné druhy.

   Charakteristický účinek rostliny může být vyvolán jednou látkou, skupinou látek, ale i komplexem působků, o jejichž chemické povaze zatím nevíme nic bližšího. V rostlinném extraktu může být působení účinné substance výrazně prohloubeno vlivem průvodních látek, ale nejsou řídké i případy opačné.

   Z ekonomického hlediska je důležité, aby obsah účinných látek v rostlinné surovině odpovídal stanoveným normám. Pro oficiální drogy, tj. takové, které jsou zahrnuty do lékopisu, má obsah účinných látek zcela závazný charakter v souvislosti s přípravou léků. Ke stanovení tohoto obsahu jsou vypracovány pro každou drogu zcela závazné analytické postupy.

   Ve farmacii se získávají účinné látky z rostlin pro praktické využití v zásadě trojím způsobem: 1. přípravou odvarů, tinktur a extraktů, 2. získáváním definovaných frakcí, např. silic, tříslovin apod. a 3. izolací individuálních sloučenin v čistém stavu. Některé účinné látky rostlin se připravují synteticky, např. vitamin C, kofein, papaverin, efedrin.


    

Sacharidy - cukry - uhlohydráty:

   Jedná se o látky, které mají chemický charakter cukrů. Lidová představa cukru jako sladké, ve vodě rozpustné hmoty se zdaleka nekryje s oborem sloučenin, vymezeným touto definicí. Mezi uhlohydráty patří látky, které nejsou ani sladké chuti, ani se nerozpouštějí ve vodě, např. celulóza. Naopak, některé sladce chutnající látky, nerozpustné ve vodě, do této kategorie nepatří, např. glycerin a manit.

   Sacharidy jsou přímé produkty fotosyntézy, nejvíce rozšířené látky primárního metabolismu, základní látky pro biosyntézu ostatních pro život nezbytných látek rostlin i živočichů. V podstatě je to tedy nastřádaná sluneční energie z fotosyntetického procesu, na jehož průběhu se podílejí voda a kysličník uhličitý. Konečnou bilancí fotosyntézy jsou kyslík a glukóza, kterou rostlina přechovává ve formě škrobu zejména v semenech a hlízách.

   Jako zdroj energie se cukry vyskytují v rostlinách v podobě jednoduchých cukrů - monosacharidů, které se mohou navzájem spojovat (kondenzovat) do dvou až do sedmi cukerných jednotek, tehdy tvoří disacharidy až oligosacharidy, nebo ještě do většího počtu jednotek, tehdy tvoří zásobní, rezervní obsahové látky - polysacharidy, které se mohou vyskytovat i jako stavební látky buněčných stěn a tvořit tak kostru rostlinných těl.

   Cukry vystupují v léčivých rostlinách také jako součást účinných látek, zvaných glykosidy, a podílejí se na tvorbě slizů a tříslovin. Ve formě celulózy tvoří ochranný obal buněk. Celulóza vůbec je hlavní stavební materiál těla rostlin. Bez účasti uhlohydrátů jsou biologické procesy v přírodě nemyslitelné, protože pouze jejich prostřednictvím mohou vyšší rostliy a živočichové transformovat sluneční energii na využitelný stav.

   Chemicky jsou to sloučeniny uhlíku, vodíku a kyslíku.

Monosacharidy:

   Z monosacharidů je nejvíce rozšířená a známá glukóza (dextróza, hroznový nebo škrobový cukr). Vyskytuje se hlavně ve zralém sladkém ovoci. Pro rychlé vstřebávání v organismu se používá jako dárce energie při tělesné námaze, což se využívá i v terapii, při svalové slabosti a k výživě. Zevně na ošetřování ran. Podobné uplatnění má fruktóza (ovocný cukr, levulóza). Protože se snadno metabolizuje v játrech, používá se k infuzím a jako cukr pro diabetiky.

Oligosacharidy:

   Z oligosacharidů jsou nejvýznamnější cukry složené ze dvou jednotek - disacharidy, mezi které patří a je nejznámější sacharóza (řepný čili třtinový cukr, složený z glukózy a fruktózy), tedy běžně používaný cukr. V rostlinné říši je velmi rozšířená. Ve farmacii slouží jako chuťové korigns, osmoticky účinné konzervační činidlo, jako pomocná látka při výrobě některých lékových forem (tablety, dražé, granulované prášky aj.) a jako živina do infusních roztoků. Působením určitých mikroorganismů je možno ji přestavět na slizovité polysacharidy - dextrany, z nichž některé se uplatňují jako náhrada krevní plazmy (infuzní roztoky při popáleninách, po operacích apod.).

   Nejznámější drogy s obsahem uvedených cukrů jsou med - Mel, obsahující mj. asi 70-80% glukózy a šípky - Fructus cynosbati, s obsahem asi 30% cukrů.

Polysacharidy:

   K polysacharidům patří sloučeniny s vyšším počtem cukerných jednotek než sedm - cukerné polymery. Řadíme k nim škroby, celulózu, klovatiny, gumy a slizy.

Škroby:

   Vznamné rezervní polysacharidy většiny rostlin jsou škroby - Amyla, polymery glukózy. Ukládají se hlavně v hlízách (např. v bramborech) nebo v obilných zrnech (např. v pšenici a rýži). Svými vlastnostmi se výrazně liší od cukrů. Forma a velikost škrobových zrn je charakteristická pro jednotlivé rostliny (zkoumá se mikroskopicky). Škroby vznikají při fotosyntéze v chloroplastech (asimilační škroby), odkud se v podobě rozpustného škrobu v asimilační pauze přemisťují do leukoplastů zásobních orgánů rostlin (zásobní škrob). Praktické použití a použití ve farmacii má pouze zásobní škrob. Nejvíce se používá škrob rýžový, pšeničný, kukuřičný a bramborový. Tvoří složku zásypů - pudrů, kde pro schopnost vázat vodu podporuje vysušování, váže na sebe (absorbuje) sekrety, kožní tuky apod. Tím mírní dráždění, zlepšuje kluzkost zásypů apod. Pro schopnost nabobtnání tvoří pomocnou látku při výrobě tablet, dává se do hydrofilních (tzv. nemastných) masťových základů, používá se jako mucilaginózum, dietetikum, vyrábějí se z něho lékárenské oplatky a škrobové obvazy. Přírodní, tzv. nativní škrob je možno různými chemickými zásahy - hydrolýzou apod., nebo fyzikálními zásahy (zahříváním) a jinak upravovat - zušlechťovat, čímž dostává celou řadu nových, speciálních vlastností. Mezi nejstarší skupinu zušlechtěných škrobů patří tzv. odbourané škroby (škrob se chemicky nebo enzymaticky štěpí), čímž získává na rozpustnosti (rozpustný škrob - Amylum solubile). Vhodně se uplatňuje při výrobě pudingů apod. Tzv. síťované škroby tvoří mazy, které jsou velmi odolné proti mechanickému a tepelnému namáhání. Uplatňují se v konzervárenském průmyslu jako zahušťovadla odolávající sterilizačním teplotám, jako zahušťovadla krémů apod. Předželatinované škroby se zase vyznačují přijímáním vody za studena (používají se při výrobě zmrzlin, krémových směsí, při výrobě suchých pečivových směsí apod.). Pro tyto možnosti se škrobům v poslední době věnuje značná pozornost.

Celulóza:

 

Inulin:

 

Klovatiny, gumy, slizy:

 

Vosky:

 

Prostaglandiny:

 

Glycerofosfatidy:

 

Korek:

 

Aminokyseliny:

 

Peptidy:

 

Proteidy:

 

Enzymy:

 

Vitamíny:

 

Vitageny:

 

Živočišné jedy:

 

Alkaloidy:

 

Flavonoidy:

 

Glukokininy:

 

Glykosidy:

 

Hořčiny - amara:

 

Kumariny (laktony kyseliny kumarinové):

 

Oleje - tuky:

 

Organické kyseliny:

 

Saponiny:

 

Silice - éterické oleje:

 

Vitamíny:

 

Fytoncidy:

 

Pryskyřice - živice - resina:

 

Steroidy:

 

Steroidní sapogeniny:

 

Terpeny:

 

Třísloviny:

 

Tuky viz. rostlinné oleje.

 

Prvky v léčivých rostlinách - minerální látky.

          Zpět na hlavní stránku